Příběh Slavonicka 20. století 1918 - 1938 Tomáš Garrigue Masaryk Vznik Československé republiky 28. října 1918 se nesetkal s pochopením ze strany politických reprezentantů českých Němců. Ti se pokoušeli pohraniční oblasti odtrhnout a připojit k Rakousku nebo Německu. Jejich snahy byly z ústředí řešeny i vojensky. Do Slavonic byly povolány v listopadu 1918 jednotky čs. legií, ke střetům ale nedošlo. Začátek 20. let, první roky nové republiky, tak byl poznamenán národnostním napětím a řadou politických rozhodnutí, která dnes můžeme hodnotit jako přehmaty a která vyústila v budoucí národnostní nesnášenlivost. Další ránu zasadila hospodářská krize, která v letech 1926 – 1934 nejvíce postihla právě pohraniční oblasti. Z Německa, kde se roku 1933 dostali k moci nacisté, sílily hlasy obviňující československou vládu, že českým Němcům nepomáhá, a tím bídu v pohraničí ještě zhoršuje. Adolf Hitler se netajil cílem sjednotit všechny středoevropské Němce do jednoho státu. Jeho hlásnou troubou se v Československu stal Konrad Henlein a Sudetoněmecká strana. Ta, díky významné podpoře Němců v pohraničí, získala v obecních volbách na jaře 1938 90 % hlasů. Konflikt byl nevyhnutelný. Na jihu sice Československo sousedilo s neutrálním Rakouskem, ale jeho politika se stále více radikalizovala k Německu. V roce 1936 československá armáda začala s budováním pohraničního opevnění po celé délce hranic s Německem a Rakouskem. Krize vyvrcholila v 23. září 1938 mobilizací čs. branné moci, vše ale ukončila Mnichovská dohoda. Německá armáda vstoupila do Slavonic 9. října 1938 a slavoničtí, v převážné většině Němci (Rakušané), to oslavovali jako osvobození. 1938 - 1944 V září 1938, po Mnichovské dohodě, která vedla k odtržení československého pohraničí, sem nastoupily německé vojenské jednotky, které začaly vyhánět Čechy. Do vnitrozemí také prchali Židé a němečtí antifašisté. Jednalo se o příslušníky všech sociálních vrstev. Odhad konečného počtu vysídlených je 250 000 osob. Češi, kteří v pohraničí zůstali a včas neoptovali pro čs. občanství, se nařízením stali občany Německé říše. Ve Slavonicích zůstalo několik málo Čechů ve smíšených rodinách a také posledních 33 židovských obyvatel, kteří byli později všichni deportováni a zahynuli v koncentračních táborech. Obsazeným pohraničím okázale projel Adolf Hitler, 26. 10. 1938 navštívil i Slavonice. Vypuknutí války o rok později, 1. 9. 1939, znamenalo pro slavonické muže rukování do německé armády. Pravděpodobně prvním padlým slavonickým rodákem se stal Rudolf Weber, který padl 21. 6. 1940 u Sélestatu na německo-francouzské hranici.Úspěchy německé armády, které místní sledovali ve filmových týdenících v kinosále Německého domu (Deutsches Haus), byly v průběhu války ostře konfrontovány s přímou zkušeností, kterou přinášeli do Slavonic vojáci na dovolené, vrátivší se ranění, popřípadě narůstající seznamy padlých. V pohraničí byly v zemědělství a na lesních pracích pracovně nasazovány desítky tisíc válečných zajatců. Na Slavonicku převážně Poláci a později Rusové. Od konce roku 1944 přicházeli do oblasti Slavonicka tzv. „národní hosté“ – němečtí civilisté z východních oblastí prchající před Rudou armádou. Hitler projíždí Slavonicemi, 26. 10. 1938 1945 S blížícím se koncem války sílila i ve Slavonicích nervozita německého obyvatelstva. Od konce roku 1944 se v reakci na zvyšující se počet uprchlíků v oblasti formovaly jednotky domobrany. Na jaře 1945 se ve Slavonicích objevují němečtí uprchlíci ze Znojma, kteří jsou ubytováni v již tak zchudlých domácnostech. Počet obyvatel města se tak zdvojnásobil na čtyři tisíce osob, a to vyvolávalo hospodářské a sociální problémy. Jednotky Rudé armády dorazily do Slavonic 9. května 1945, když předtím byla radnice telefonicky vyzvána z okresního města Dačice, aby předala moc prozatímní radě Národního výboru. Německé obyvatelstvo ve Slavonicích se vzdalo bez boje již 7. 5. 1945 vyvěšením bílých praporů. Na přelomu května a června 1945 postihl Slavonice tzv. divoký odsun, když bylo ve dnech 6. - 8. 6. 1945 „vyčištěno“ celé území zdejšího okresu od německého obyvatelstva. Divoký odsun prováděla jednotka táborských partyzánů pod vedením plukovníka Vladimíra Hobzy, a to se neobešlo bez násilností, okrádání i vražd. Toto vyhánění německého obyvatelstva nemělo žádnou oporu v zákonech, proto se uvádí pod názvem „divoký odsun“. Během něj a dobrovolným odchodem odešla ze Slavonic do konce roku 1945 převážná většina německých obyvatel. Legální, organizovaný odsun německého obyvatelstva z celého pohraničí ČSR (dle Směrnice ministerstva vnitra, kterou schválila vláda 14. 12. 1945) probíhal ještě po celý rok 1946. Ve Slavonicích se to ale díky divokému odsunu v červnu 1945 týkalo již jen 152 osob. Kapitulace Slavonic v květnu 1945
